Přečtěte si: Moderní technologie v elektrické dopravě: zpráva z konference

Home | O smart city | Zajímavé projekty | Moderní technologie    
  O nás | Rozhovory-komentáře | Konference | Partneři | Kontakty

Souhrnná zpráva NREL o palivočlánkových autobusech v USA: 21 autobusů, disponibilita až 100 %

27.1.2017 V lednu 2017 publikovala americká agentura National Renewable Energy Laboratory (NREL) souhrnnou zprávu o stavu a provozu palivočlánkových autobusů v USA za období od srpna 2015 do července 2016. Pokračuje tak v sérii hodnoticích ročních zpráv a navazuje na obdobnou zprávu z prosince 2015. Tento článek dále obsahuje některé zajímavé údaje z uvedené zprávy za rok 2016.

V období od srpna 2015 do července 2016 bylo v USA provozováno 21 palivočlánkových autobusů, podrobnosti uvádí tabulka.

Po technické stránce se jedná o 12m autobusy, kde hlavním zdrojem energie je palivový článek (120 kW u autobusu Van Hool , 150 kW u American Fuel Cell Bus – AFCB) doplněný o trakční baterie (21 kWh – Van Hool, 11 kWh – AFCB).

Všechny uvedené palivočlánkové autobusy jsou, co do technologické zralosti hodnoceny na úrovni TRL 7, tedy demonstrování vozidel v malé sérii (cca 5 – 10 kusů) v plném provozním nasazení.

Dalších 44 palivočlánových autobusů je v přípravě na různých místech USA. Jejich technická koncepce uvažuje obě základní varianty pohonu: palivový článek jako hlavní zdroj energie, doplněný bateriemi pro vyrovnání výkyvů v okamžité spotřebě elektřiny, nebo bateriový elektrobus doplněný palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu.

Zpráva dále uvádí souhrnné ukazatele za celý sledovaný park a podrobnější statistiku u dvou významných dopravců, ZEBA a SunLine Transit Agency.

Sledované palivočlánkové autobusy v úhrnu za uvedené období najezdily téměř 820 mil. km. Při denních probězích pohybujících se v rozmezí 264 – 477 km. Je tedy zřejmé, že co do dojezdu na jedno naplnění nádrže jde o vozidla plně srovnatelná s dieselovými autobusy.

Průměrná spotřeba vodíku se pohybovala v rozmezí cca 10,5 – 12 kg/100 km.  

Disponibilita autobusů se pohybovala v širokém rozmezí 32– 93 % (u nově pořízeného vozidla v některých měsících až 100 %), v průměru činila 77 %. Nejčastějšími příčinami nedisponibility u autobusů Van Hool byly problémy týkající se systému palivových článků. Nejčastějšími příčinami nedisponibility u autobusu AFCB byly poruchy součástí nesouvisejících s pohonem, jako například topení a klimatizace nebo přístrojová deska. Průměr disponibility za celý park rovněž snižovala několikaměsíční modernizace jednoho z vozidel u výrobce.

Průměrná cena palivočlánkového autobusu v roce 2010 činila kolem 2,5 mil. dolarů (cca 64 mil. Kč). Nedávno pořízené autobusy stály již 1,8 mil. Kč (cca 46 mil. Kč), tj. pokles ceny o 28 %. Průmyslové prognózy pro nejbližší období hovoří o ceně 1 mil. dolarů (cca 26 mil. Kč) jednoho vozidla při objednávce 40kusové série.

Pro srovnání, cena 12m autobusu na CNG se v USA pohybuje kolem 575 dolarů, tedy téměř 15 mil. Kč, což je více než 2,5násobek ceny obdobného autobusu na českém trhu. Z tohoto úhlu pohledu je třeba sledovat i cenové relace u uvedených palivočlánkových autobusů.  

Jako výzvy v dalším pokračování provozu palivočlánkových autobusů uvádí zpráva některé velmi praktické problémy.

Nejzávažnější z nich je problém s náhradními díly, které v řadě případů nejsou shodné s běžnými autobusy. Dlouhé čekání na jejich dodání od výrobců pak snižuje celkovou disponibilitu parku. Dodavatelský průmysl si proto musí vybudovat robustní a fungující dodavatelské řetězce, které by dobu dodání zkrátily na nezbytné minimum.

Dalším problémem v každodenním provozu je plnění nádrží vodíkem, k němuž jsou ne vždy zaměstnanci dopravce dostatečně zaškolení. Stávalo se pak, že autobusy vyjely na linku s nedostatečně naplněnými nádržemi.

Souvisejícím problémem je fluktuace zkušených zaměstnanců kvalifikovaných pro práci s vodíkovými technologiemi a palivočlánkovými autobusy, ať už kvůli odchodu do důchodu nebo kvůli změně zaměstnání. Technické školy jsou přitom teprve v začátcích vytváření potřebných vzdělávacích programů pro budoucí mladé zaměstnance.  

Kvalifikace zaměstnanců u dopravce starajících se o údržbu má přímý vliv i na provozní náklady palivočlánkových autobusů po skončení záruky od výrobce. Teprve po plném zaškolení těchto zaměstnanců a získání potřebných zkušeností se tyto náklady stabilizují.

Dalším problémem přímo ovlivňujícím provozní náklady je cena náhradních dílů. Jakmile u některých autobusů skončila záruka výrobce, jejich cena dramaticky vzrostla a stává se nepředvídatelnou. V některých případech ji bylo možné zakotvit do smluvních vztahů s dodavateli, jinde ne.   

Jak tedy patrno, provoz palivočlánkových autobusů v každodenní praxi již není zdaleka jen otázkou samotných inovativních technologií, ale stále více se stává otázkou manažerskou, personální a ekonomickou.

redakce Smartcityvpraxi.cz

Foto © NREL

Další informace zde

 Přečtěte si také:

Město Värnamo: chytrá mobilita s elektrickými autobusy nejen do velkoměst

26.1.2017 Värnamo je méně než dvacetitisícové město v jižním Švédsku. I zde je však zájem o zavádění bezemisní a nízkoemisní veřejné dopravy. Město se rozhodlo tento problém vyřešit elektrifikací všech čtyř autobusů, které zde zajišťují městskou dopravu. Jak byla v lednu 2017 informována odborná veřejnost, od podzimu 2017 zde budou přes centrum města jezdit tyto autobusy elektricky.

 Celý článek zde


Czechbus 2016 je za námi, ať žije Czechbus 2017 – samozřejmě elektricky

24.1.2017 „Samozřejmě že dědeček nemá kapesní hodinky poháněné elektřinou. Takový nesmysl si může vymyslit jen Saturnin.“ Tak zní jedna z vět z nesmrtelného Jirotkova románu. Něco podobného by se dalo donedávna tvrdit i o elektrických autobusech a s odstupem času by to bylo tvrzení stejně úsměvné. Parky městských autobusů ve světě se zkrátka postupně elektrifikují. Není náhodou, že ocenění „nejlepší městský autobus roku“ si na posledním mezinárodním veletrhu IAA Nutzfarzeuge v Hannoveru poprvé v historii odnesl elektrobus, konkrétně od polského výrobce Solaris. A elektrické autobusy se předvedly i na veletrhu Czechbus 2016 v listopadu loňského roku, jehož součástí byla již tradičně také konference „Elektrické autobusy pro město V“, pořádaná provozovateli našeho portálu. Celý článek zde


Ohlédnutí za rokem 2016: chytrá města, elektromobilita a průmyslová automatizace pro životní prostředí i ekonomiku

Milí čtenáři,

právě uplynulý rok 2016 byl pro všechny, kdo usilují o lepší životní prostředí na naší planetě, ve znamení praktického naplňování závěrů 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21), jejímž výsledkem bylo přijetí mezinárodní smlouvy vytvářející rámec pro přechod na odolné a nízkouhlíkové společnosti a ekonomiky. Svou troškou do mlýna k tomu, odvažuji se tvrdit, přispěly i naše portály a naše konzultační a osvětová činnost.

Celý článek zde


Elektrobusy pomohou Nottinghamu při zavádění bezemisní zóny

19.1.2017 Jedním z evropských měst, které provozují ve větším rozsahu bateriové elektrobusy, je anglický Nottingham, třísettisícové průmyslové město hlásící se ke konceptu smart city. Elektrobusy zde začali zavádět od roku 2012 a až do konce roku 2016 tvořilo jejich park 45 elektrobusů od čínského výrobce BYD (viz foto), známých i ze zkušebního provozu v Ostravě. Od ledna 2017 se park elektrobusů v tomto městě rozrostl o dalších 13. Na městské autobusové síti Link Bus tak nyní jezdí celkem 58 těchto dvanáctimetrových elektrobusů. Dosavadních 45 elektrobusů BYD najezdilo v Nottinghamu až dosud 1 milión mil, tedy cca 1,6 mil. km.

Celý článek zde


Severní Brabantsko má největší park kloubových elektrobusů

11.1.2017 Pravděpodobně největší park 18metrových kloubových elektrobusů má od prosince 2016 nizozemská provincie Severní Brabantsko. Dvě sousední města Eindhoven a Helmond zde uvedly do provozu na svých linkách MHD celkem 43 elektrobusů  VDL Citea SLFA-180 Electric. Elektrobusy provozuje dopravní společnost Hermes, člen globální dopravní skupiny Transdev. 18,1m elektrobus VDL Citea SLFA-180 Electric je po celé délce plně nízkopodlažní a pojme až 48 sedících a 110 stojících cestujících (v provedení pro Severní Brabantsko se hovoří o kapacitě 125 cestujících). K jeho futuristickému designu, označovanému výrobcem jako BRT (bus rapid transit), patří aerodynamický tvar, velmi široké dveře a LED osvětlení umožňující viditelnost za všech světelných podmínek. Celý článek zde






















http://www.proelektrotechniky.cz/elektromobilita.php




















Copyright © 2012 – 2024 Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services